Po smutném rozloučení s Ájou, jak jsem Vám psala v minulém článku, jsem se dala do shánění stejného pejska, jako byla Ája, poháněli mě uplakané očka mých synů, kteří na ni pořád vzpomínali. Rozhlásila jsem mezi pejskaři, že sháním štěně krátkosrstého jezevčíka, nejlépe fenečku a chtěla bych jí hned. Když jednou v podvečer někdo zvonil, vůbec jsem nečekala, že by to mohl být náš nový člen rodiny. Sešla jsem dolů před dům a tam stála dvě děvčata s dlouhosrstým jezevčíkem, asi 4 měsíce starým.

Děvčata se prý dozvěděla, že chci pejska a tak mi ho hned dovedla. Koukla jsem na něj a zklamaně řekla. „Já ale potřebuju krátkosrsté štěně jezevčíka a fenečku. Tohle je sice krásný pejsek, ale je dlouhosrstý, není to už úplně štěně a navíc je to pejsek.“ Nedalo mi to a k pejskovi jsem se sklonila a pohladila ho a on mi olízl ruku. Koukla jsem do jeho krásných hnědých očí a viděla v nich oddanost a smutek. Najednou jsem si vůbec nebyla jistá, že potřebujeme stejného pejska, jako byla Ája. Byl krásný, tmavě hnědý s černým pálením na hřbetě, okolo uší a na ocásku. Nejroztomilejší na něm bylo, že měl předkus, to jsem viděla u psa poprvé, prostě měl spodní čelist menší a tak mu vrchní přečnívala. Dodávalo mu to rošťácký výraz. Nakonec jsem se domluvila, že ho vezmu domů ukázat klukům a manželovi a pokud se dohodneme, že si ho vezmeme.

Když jsem přišla domů, už ode dveří jsem volala. „Vedu návštěvu!“ Kluci se vyrojili z pokojíčku a manžel vykoukl z obýváku. Když si všimli, koho to vlastně vedu, jejich reakce byla úžasná. „Mami, ty máš pejska, ten je krásný a můžeme si ho nechat???“ Tolik otázek a jeden přes druhého a tolik radosti. Bylo rozhodnuto, náš nový kamarád byl doma. Jen manžel si neodpustil otázku. „Nesháněla jsi krátkosrstého a fenku?“ Jen jsem se usmála, protože hlahol a radost z pokojíčku mu bylo odpovědí.

S Kenem jsme si užili spousty legrace, měl úžasný smysl pro humor a byl to herec. Nakonec se stal i tatínkem a jeden z jeho synů Kody se také zabydlel u nás. Dlouhou dobu jsme měli dva krásné jezevčíky. Jednoho dne k nim přibyla Kendy, krásná psí dáma, pitbulka, kterou nikdo nechtěl.

Ale to je další příběh, tak příště. Bobalka

Jeden komentář u “Jak k nám přišel pejsek Ken”

  1. ladaB napsal:

    Kolikrát máme doma jiné zvířátko, než jsme vlastně chtěli. Nechtěla jsem nikdy černou kočku, a měli jsme ji, vloni jsem chtěla jen bílou, ale nesehnala, nakonec jsem neměla žádnou. Na jaře si určitě kotě pořídím a bude jedno, jaké bude :-).

Napsat komentář

Nové články