Tímto zvoláním nás přivítala dnes rozzářená Nikolka spolu s máváním vysvědčení v ruce.

Přijela rovnou ze školy, že už to nemohla vydržet se pochlubit. Je to sice jen začátek, uvidíme, jak jí to půjde dál. Půl roku tak má za sebou a těší se na prázdniny.

Pogratulovali jsme, přidali nějaký ten peníz do kasičky a dali jsme si pěkný kousek dortu.
Dělala jsem dětský vaječný koňak bez alkoholu, tak jen kulila oči, co jsem pro ni připravila.
Nečekala to a měla radost. Dlouho se ale nezdržela, musela se přece ještě pochlubit druhé babičce. Ještě že jela – napadl u nich sníh, no, žádná velká sláva, ale na menšího sněhuláčka to prý stačilo.

A co víc – od rodičů dostala večer nové brusle, ty loňské ji už tlačily. Dostala by je stejně – ale takhle měla větší radost, že si je zasloužila.

Když jsem chodila do školy já, dostávali jsme v pololetí jednu velkou jedničku a až na konci roku to bylo rozepsané. I já tenkrát dostala jedničku :-).

Dokonce jsem to svoje vysvědčení našla, i když už trochu vyšisované…. Vždyť je to také už pár let, co jsem ze školy venku, nebudu přece psát, že je to už 60 let! 🙂

Docela bych si to ráda zopakovala, do školy jsem chodila ráda.