Příběh, který vám chci vyprávět se stal již před pár lety.

Vzpomínáme na něj rádi, i když zpočátku jsme si mysleli, že to tak rozhodně nebude.
Bydleli jsme ve městě, v bytovce. Sice pronájem byl od města, takže nájemné by tam moc drahé nebylo. To se ale nedalo říci o službách, které byly spojeny s bydlením. Vše stoupalo nahoru snad raketovou rychlostí. Nejdražší snad bylo topení, které bylo dálkové a ohřev teplé vody. To nás donutilo ke splnění snu.

Pořídit si domeček se zahrádkou.
Po nějaké době se nám sen vyplnil. Sice domeček byl jak dům hrůzy a zahrada by se hledala pod lupou, ale to dvěma nadšencům nevadí. Jen menší zádrhel, k domu jsme dostali bonus a to psa. Ale co s ním? A navíc máme kočku. Ve finále nejsme ti, kteří se snadno vzdávají.
Fenka, které jsme začali říkat Asta, se na nás podívala smutnýma očima a bylo to. Rozhodli jsme si ji nechat. Do chvíle než nás uviděla s naší Mindou, jsme byli kamarádi.

Nastal čas stěhování a tak mezi nábytkem a krabicemi jsme přivezli i naší kočičku. Sotva se jejich oči setkaly, tak z našeho pohledu Asta se prodloužila a Minda 2 x tak zvětšila, jak se naježila. Pak už jen štěkot, prskání, řev a děsný maraton kolem nás. Zděšeně zírám na ně, rozhrabanou zahradu, zpátky na sklo v krabicích a samozřejmě se do toho přidávám se svým jekotem.

Groteska a taky seznámení se sousedy, se kterými jsme se ještě nesetkali.
To víte, že nám po pár letech přiznali, jak se dívali za oknem a celou tu naši slavnou honičku sledovali. Ještě teď se tomu smějeme. K tomu se totiž přidaly ještě děti, takže jste neviděli kdo koho ve skutečnosti honí. Naštěstí se nic tak hrozného nestalo. Kočka utekla na strom a všichni ostatní zůstali naštěstí pod ním.
Jednoho dne bylo až nezvyklé ticho, protože podobných honiček jsme zažili ještě několik, tak tohle bylo podezřelé. Vyjdu ven a k mému údivu ti dva snad našli společnou řeč. Oba leželi na sluníčku a dělali, že spí. I když kdo ví, co se jim honilo v jejich hlavách, protože každý měl pod sebou pohozenou, čerstvě chycenou myš. A samozřejmě se oba tvářili, že jich se to vlastně netýká.

Inu jak to tenkrát bylo, kdo ví, třeba si dali mezi sebou nějaké podmínky, že kdo chytí větší vyhrává nebo ho ten druhý nebude honit. Je pravdou, že i když na počátku to vypadalo, že dort spolu rozhodně péct nebudou, tak teď to byl pravý opak.

Nejen, že se přestali honit a devastovat moje záhonky, ale jsou z nich kámoši.